Březen 2009

diplom od vendy

29. března 2009 v 17:49 | Ajumi Akemi Amane

Veda SB

29. března 2009 v 7:24 | Ajumi Akemi Amane |  SPŘÁTELENÉ BLOGY
nove SB Vendin blog

diplom pro Vendu:



at de nejakej Nechceme anime-Anonym do...no,vite kam

28. března 2009 v 20:18 | Ajumi Akemi Amane
muj nazor: nemas rada anime tak sem nelez,,pokud te neznam tak je divny ze lezes jen na muj blog a na jiny ne...este jednou se tu ukaz a odepru ti pristup


Jesse James

28. března 2009 v 20:11 | Ajumi Akemi Amane

Jesse James in 1864Esi ho neznate tak si tento članek prečtěte:

Jesse James byl bez pochyby jednou z prvních celebrit Severní Ameriky. Pro ty, které okrádal a zneužíval byl jenom obyčejný kriminálník. V novinách a levných románech z konce 19. století však byl představován jako hrdina zasluhující obdiv. Přepadáváním bank a okrádáním majitelů železnic se stavěl na stranu chudých farmářů. Zklamaný a zraněný voják někdejší Konfederační armády v sobě živil pomstu vůči Severu, který mu zničil život. Pro stále větší počet lidí se tento charismatický rebel stal legendou.

Jeho největším obdivovatelem byl ambiciózní Robert Ford. Muž, který snil o tom, že se se svým idolem bude přátelit, a byl ochotný tomuto snu zasvětit celý svůj život. Nikdy by si však nebyl představil, že v učebnicích dějepisu bude jednou zapsán jako ten "malej podlej zbabělec," který střelil Jesse Jamese do zad. Kým ale byl Jesse James doopravdy? A kdo byl Robert Ford, který byl již ve svých devatenácti letech jedním z Jesseho nejbližších? A co se mezi nimi odehrávalo předtím, než zazněl onen výstřel, který jednomu život vzal a druhému jej navždy zpečetil? Celou pravdu se asi nikdy nedozvíme...

Jesse Woodson James, byl teprve sedmnáctiletý. byl modrooký a ze svými úzkými rty údajně vypadal jako školačka. Často mrkal, což způsobila nemoc, kterou prodělal v dětství. Byl o něco menší a robustnější než Frank, hodně silný a rychlý.
Anderson o něm řekl: "Je tvrdý a odvážný bojovník, jako žádný jiný v oddílu".

jo byl to vrah ale ja bych nejrači zavraždila toho co ho zabil!


Jesse James--Písnička

Greenhorns
Jesse James chlapík byl, hodně lidí odpravil,
vlaky přepadával rád,
boháčům uměl brát, chudákům dával zas,
přál bych vám, abyste ho mohli znát.
R: Jó, Jesse ženu svou tady nechal, ubohou,
a tři děcka, říkám vám,
ale tenhle přítel hadí, ten vám Jesse zradí,
já vím, tenkrát v noci prásk' ho sám.
2. Jednou vám byla noc, měsíc tenkrát svítil moc,
když tu vláček zůstal stát,
kdekdo ví, že ten vlak přepad James kabrňák
Jesse sám, se svým bráchou akorát.
R:
3. Jedenkrát Jesse James sedí doma za stolem
a svým dětem vypráví,
Robert Ford v nočních tmách připlíží se jako vrah
a von vám Jesse Jamese odpraví.
2x R:


TOPlist

Jesse James jako konstrukce mýtu

Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem Andrew Dominika

Od Porterovy Velké vlakové loupeže uplynulo více než sto let. Broncho Billy (Anderson) zemřel již před 37 lety (v úctyhodných devadesáti), následován o osm let později Johnem Waynem. První film Johna Forda (The Tornado) je s největší pravděpodobností nenávratně ztracen. "Zlatá" šedesátá (a sedmdesátá) jsou minulostí. V osmdesátých letech dvacátého století zemřel Sam Peckinpah a Sergio Leone. Western se zdál být na konci. Na počátku devadesátých let dvakrát cvakl pomyslný vypínač v tmavém pokoji westernového žánru: Costnerův Tanec s vlky v roce 1990 a o dva roky později Nesmiřitelní Clinta Eastwooda (a snad ještě zábleskem v podobě Tombstone stallonovského režiséra George Cosmatose či Mrtvého muže Jima Jarmusche). Po roce 2000 pak o (kvalitním) westernu lze mluvit jen v několika málo případech (např. seriál Prolomená stezka Waltera Hilla). V posledním roce se však objevily tři filmy, které jako by se pokoušely western rehabilitovat. Prvním z nich je Tahle země není pro starý, jenž se ale spíše pohybuje na pomezí žánrů. Druhým Mangoldův 3:10 Vlak do Yumy. A třetím - na nějž se následující řádky zaměří především - Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem.
Charakterizovat western jako žánr je problematické. Pravděpodobně nejjednodušší by bylo vytvořit typologii na základě tzv. velkých jmen: režisérů (John Ford, Sergio Leone…), herců (John Wayne, Clint Eastwood…) či postav (Jesse James, Butch Cassidy, Buffalo Bill…). Mluvit však o westernu tímto způsobem by znamenalo již předem vědět, že tato jména k westernu patří. Pro teorii žánrů je western výzva. Naopak pro diváka, který jde na nový film Andrewa Dominika, je takováto konstrukce žánru asi přirozená. Či jinak řečeno: jdeme-li na film o Jesse Jamesovi, nepředpokládáme, že to nebude western. Některé postavy jsou s westernem spojeny natolik úzce, že si je jen těžko dokážeme představit mimo pomyslnou "ohradu" Divokého západu.
Existuje množství definic, které se pokouší western charakterizovat. V průběhu dvacátého století však tento žánr, který pomohl etablovat americkou, resp. hollywoodskou kinematografii, prošel poměrně strmým vývojem, a chápání westernu se tak nutně roztříštilo. Můžeme mluvit o nejrůznějších subžánrech (klasický western, komediální western, spaghetti western…). Můžeme mluvit o úpadku westernu jako takovém. Můžeme mluvit o inspiraci, kterou tento žánr poskytl (a snad stále poskytuje) mnohým jiným americkým (i ne-americkým) filmům. Můžeme mluvit o archetypálních konstruktech, které existují nejen napříč žánry, ale i jednotlivými médii (literatura, komiks, film…).
Jednou ze základních charakteristik bývá uváděno časové určení příběhu: děj se většinou odehrává mezi občanskou válkou a koncem devatenáctého století, resp. Bitvou u Wounded Knee v roce 1890 (s jistými významnými výjimkami v obou časových směrech). Toto období, tzv. Divoký západ, je zpodobováno s několika atributy, které lze nalézt v drtivé většině filmů i literárních děl. (1) Divoký západ je místem, kde je možné volně nosit zbraň. Bez tohoto volného nošení zbraně (a samozřejmě jejího užívání) si asi jen stěží dovedeme představit (filmový i literární) western. (2) Divoký západ je místem rychlé industrializace a zásadní roli zde hrají nejrůznější technologické novinky (telegraf, vlakové spojení…). Především se ale jedná o zcela specifické ekonomické vztahy, které - jako takové - často představují primární inspirační zdroj pro westernová narativní schémata. (3) Etnické pnutí mezi přistěhovalci a původním obyvatelstvem.
Jen těžko bychom mohli tvrdit, že druhý film Andrewa Dominika, který byl natočen na základě stejnojmenné knihy Rona Hansena nominované na PEN/Faulkner Award, naplňuje tyto "požadavky" beze zbytku. Novozélandský rodák Dominik zde spíše navazuje na svůj filmový debut z roku 2000 Drsňák Chopper, který je příběhem známého australského zločince Marka "Choppera" Reada.
Klasický filmový western čerpá nejen z obrovské popularity literárních sešitů o dobrodružství na Divokém západě, a je tak do značné míry závislý na jistých prefabrikovaných motivech, postupech a žánrových klišé, které sám dále upevňuje, popř. velmi pozvolna reviduje, ale je taktéž nutně úzce svázán s americkou kulturou jako takovou. V první polovině dvacátého století se stává zdrojem jisté mytologické paměti, jež je založena na strukturním a motivickém opakování bez zřetelnějších posunů. A právě tento fakt se stává jedním z výchozích bodů tohoto filmu.
Dominikův druhý film se pohybuje na ose zločin - mýtus - historie. Svým způsobem se tak velmi blíží Drsňáku Chopperovi, ale s tím rozdílem, že Chopper je lapen vlastní fabulací, což má za následek to, že není schopen rozeznávat mezi tzv. fikcí a realitou, na druhou stranu James je výsledkem působení jistých kulturních faktorů, jež nejsou navázány na nějaké konkrétní individuum.
S konceptem zločinu se explicitně nepracuje. Jaksi se předpokládá to, že divák "ví", že James je americký zločinec. Předmětem vyprávění tak není zločin sám - ten je skryt kdesi v pozadí a na povrch vystupuje pouze na začátku filmu a později ve formě "úřadů" a jediné vypravěčově zmínce o Pinkertonovi. Na konci by pak divák mohl být překvapen vlastním úžasem nad zjištěním, že Jesse James byl vlastně zločinec. Ale překvapen není, právě z důvodů popsaných výše.
Skutečnost, že zločin je odsunut na "vedlejší kolej", orientuje pozornost na vztah mezi dějinným faktem, že Jesse James skutečně žil, a bezpočtem kulturních zpracování, které se Jamesovým životem inspirovaly. Dominikův film tak znovu a znovu pokládá otázky: Je Jesse James mýtus, nebo historie? Nedospíváme k jeho poznání pouze skrze (pop)kulturu? Byl život amerického zločince popudem ke konstruování příběhů, nebo konstruujeme život Jesseho Jamese na základě dobrodružných sešitů a filmů?
Dva krajní póly (mýtus a historie) dávají vzniknout příběhu, kde se neustále sváří jistota obrysů, realizovaných jako postavy a vyřčených jako jména, s neostrostí okrajů, které znejasňují detaily a odsouvají vše nepodstatné mimo hlavní zájem. A přece je toho podstatného (alespoň dle tvůrců) stále dost. Což je ale také zásadní výtka, se kterou kritika přišla. Neobvykle dlouhá stopáž filmu (více než dvě a půl hodiny) by v takovémto případě mohla znamenat neúnosnou zátěž pro divákovu pozornost. Je pravdou, že některé momenty k tomu nemají daleko. Ale celkově lze říci, že film netrpí nějakými funkčními "poruchami" tempa, ani prázdnými časovými prolukami bez významu.
Jednou z prvních věcí, které si pravděpodobně divák všimne, jsou velmi časté záběry skrze okno. Tyto záběry tvoří poměrně velkou část toho, co by mohlo být považováno právě za zbytečnou "vatu".
Zdeněk Mathauser ve stati Sémiotika "umělecké situace" přirovnává existenciální situaci člověka k světnici. Ta má dva přirozené interakční body s vnějším prostředím, dveře a okno. Zatímco okno je v Mathauserově pojetí spojeno s poznáním, dveře souvisejí s aktuální zkušeností. Okno je symbolem sémiotické teorie, dveře jsou symbolem heideggerovské a gadamerovské hermeneutiky, filozofie bytí. Aniž by na tomto místě bylo nutné zabíhat do nějakých podrobností, lze říci, že tento koncept zhruba odpovídá tomu, jak se s rámem, tzn. oním vizuálním interakčním bodem nakládá ve filmu.
Například scéna, kdy Jesse James přijíždí navštívit Eda Millera, je ukázkou toho, jak rám vymezuje prostor, a cesta (symbolická a ne-symbolická) vede přímo k tomuto bodu - Jesse James se pak této cesty zcela (až překvapivě důsledně) přidržuje.



"Okenní" vidění ale zároveň činí z vnějšího světa něco nedosažitelného a zároveň samu tuto nedosažitelnost tematizuje. Toto tematizování graduje směrem k momentu Jamesovy smrti. Záběrů skrze okno či záběrů postav (především pak Jamese samého) dívající skrze okno ven přibývá. A hlavní postava se stává předmětem deformací předznamenávající jednak její konec, jednak její nový začátek v podobě dvou fotografií a jejich reprodukcí. Ale kde taktéž o vzájemné deformované vidění mezi Fordem a Jamesem. Jako by ona neostrost okrajů pohlcovala původně ostrý střed a znejišťovala oko, kam se vlastně dívat.



"Zaprášený" obraz koně, v němž Jesse James spatří svého vraha, se pak stává symbolem vidění jako nejzazší hranice mezi poznáním a činem. Nekompromisní tečkou je rozbití skla. Zcela specifickým rysem tohoto filmu je transformace akce v naraci. Původní (Dominikův) záměr byl prý dokonce ještě více omezit akční scény, ale produkce (Ridley Scott, Brad Pitt a další) tomuto režisérovu záměru nepřála. Jedinou westernovou přestřelkou je tak přepadení vlaku v úvodu filmu. O ostatních dobrodružstvích se divák dozvídá z vyprávění postav - především od Roberta Forda a Jesseho Jamese. Jak už bylo naznačeno: s konceptem zločinu se explicitně nepracuje. Zločin je něco, co dává vyprávění vzniknout, ale samo jako by se měnilo v prach (zaprášený obraz) či rozmlžené vidění.
Z jistého úhlu pohledu se způsob vyprávění blíží tomu z Márquezovy Kroniky ohlášené smrti. Divák neočekává překvapivou pointu či zvrat, není mu předkládána akce ve smyslu vizuálního spektáklu (viz výše), ale v podobě řeči, vyprávění, které odkazuje k něčemu mimo film, k nějaké možnosti, hypotetickému ději, který za daných možností není možné ověřit. To však není podstatné. Podstatné je to, že děj se ukazuje jako fatální, nezvratný a zároveň známý, kulturně fixovaný. Divák je postaven do role kronikáře, jako by se skrze vyprávění vracel (a to doslova) na místa, která jsou zahalena v mlze, dodával do nich relativně jasné postavy a vytvářel vztahy a motivace jednání.
Netypický je hlas vypravěče (Hugh Ross). Přítomnost vypravěče, který není postavou příběhu, ale pouze zdůrazňuje onen narativní aspekt příběhu, má v zásadě dvojí funkci. Vypravěč říká to, co není vizuálně srozumitelné, něco, co není ukázáno. Např. to, že má Jesse James revma a ucpané plíce, resp. trpí depresemi, se divák dozvídá od vypravěče a nikoli na základě Jamesova chování či mluvení s ostatními postavami. Samozřejmě, tato funkce souvisí s vytvářením jisté zkratky, redukce, která dynamizuje film a zároveň podtrhuje onu akčně-narativní transformaci.
Vypravěč ale také přispívá k tomu, co by bylo možné nazvat završeností, konečností. Vypravěč je zde přítomen především proto, že příběh je skončen - proto se vypráví v minulém čase -, a zároveň představuje jistou časoprostorovou vzdálenost. Vypravěč není hlasem z přelomu devatenáctého a dvacátého století, ale hlasem naší doby, který s divákem hraje hru na fikci a historii.
Totalitu uzavřenosti ještě podtrhuje jedna intrapříběhová analogie. Jesse James, Robert Ford i Charley Ford si nechávají vykládat osud; James z chomáče kočičích chlupů puštěných do větru a spletených střev kuřat, Charley od cikánek a Bob si vykládá karty.
V některých momentech se však zdá, že vyprávění jde ještě dál. Nevyhnutelnost osudu je tu překračována směrem do budoucnosti, směrem do "lidové" slovesnosti, která by byla v předešlých filmových zpracování nemyslitelná. A není to pouze vypravěč, ale také množství detailů "v" příběhu, které k fenoménu Jesse James přidávají další rovinu: Píseň o zabití Jesseho Jamese, kterou zpívá Nick Cave v baru, je nepřesným popisem reálií a "musí být" Robertem Fordem opravena. Divadelní představení, které Robert Ford a jeho bratr inscenují, je znovu-vyprávěným již viděného. Jeviště je prostorem, kde přestávají platit běžné významové struktury a existuje hranice mezi hercem a divákem. Robert Ford ale stále zůstává pouze Robertem Fordem. Je jím na jevišti i mimo něj, zatímco Charley (v roli Jamese) se v důsledku stává divákem, aby mohl sledovat jiný příběh - ten o zbabělství svého bratra.
Všechny tyto postupy jsou založeny na tom, že je vedle sebe postavena historická skutečnost (nebo alespoň to, co má být za historickou skutečnost považováno) a její zpracování. Tento film bylo možné natočit až po více než sto letech od historických událostí a taktéž od počátku kinematografie především proto, že v sobě absorbuje tradiční schémata a přetváří je (místo "fordovských" záběrů na Monument Valley jsou zde plující mraky).
Postavy nejsou drsní kovbojové z Divokého západu, jsou spíše drsní jako kovbojové ze západu, hrubé vtipy nejsou skutečně hrubé, ale explicitně ukazují svou hrubost a říkají spíše: takto se baví desperát, než takto se bavím já (postava příběhu). Na druhou stranu, Jesse James jako by ani nebyl tím legendárním pistolníkem, který Johnu Lee Hookerovi posloužil jako vzor pro píseň I´ m bad like Jesse James. V tomto filmu není James tím špatným Jamesem, ale spíše mlčící postavou, která si vynucuje vypravěče - nějaký jiný hlas -, aby za něho vyprávěl.
Dominikův film podtrhuje celou tuto kulturní podmíněnost také tím, že název filmu (Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem) se poprvé objeví až na úplném konci. Jako by se tím sugerovala jakási nevyhnutelná nutnost provést redukci příběhu ve jméno až a posteriori. Explicitně vyslovit název pak ukazuje na - v jistém smyslu - artificiálnost, a částečně tak zodpovídá otázky implicitně pokládané v průběhu. Přestože film čerpá z jistých historických událostí, dodržuje chronologii, zachovává jména historických postav, nejedná se o re-konstrukci nějaké dějinné události, ale spíše o re-konstrukci mýtu zvaného Jesse James. Proto není Dominikův Jesse James bořením mýtu. Tento film je hrou, která ukazuje, jak je mýtus konstruován a že "je" vůbec konstruován.



Train Heartnet--bleck cat

22. března 2009 v 12:30 | Ajumi Akemi Amane |  PRO VÁS

Train Heartnet

ten je k sežrání
BlackCat.jpg Black Cat Train Heartnet image by Rogueraven3

Nemůžu si odpustit jednu poznámku na začátek - Tohohle týpka sem si zamilovala hned na začátku. Sice se mi víc zamlouvá jeho chladnější vystupování, nikdy není špatnej ;-)
Train je z nejobávanějších Chrono numbers, jeho číslo je 13 a přezdívá se mu Black Cat. Je příšerně nebezpečný, chladný, mrštný, rychlý a ve své práci vyniká. Neprojevuje žádné emoce a poslouchá Chronos na slovo - vůbec nepochybuje o tom co dělá, prostě jen poslouchá rozkazy.Jeho chování zavinilo trauma z dětství a to, že ho chladkorevnosti učili od malinka. To se ale mění dnem kdy potkává Sayu a opouští Chronos. A taky když se přidává ke Svenovi a Eve. Stává se z něj veselý věčně nenažraný vtipálek, ale je stále stejně nebezpečný a když se naštve, přestává pořádně uvažovat. Během seriálu se učí významu přátelství a podobných věcí. Dělá si přátele, ktrých má potom opravdu hromadu. Podle mě je on ta postava, která prošla tím největším vývinem.

Jigoku Shoujo - character quiz

22. března 2009 v 11:31 | Ajumi Akemi Amane

tu mate test klik jigoku shoujo---ja sem prej enma XD


You are Enma Ai

To other people you seem almost emotionless often seeming as if you are in another world. Things that have occurred in your past are heavy on your mind but you try your best to lock them away and forget about them. Even when you are around other people you are a loaner at heart making little connection to the people you meet. You have no fear of danger to yourself or others but there is rage building deep inside you which if triggered could cause you to explode and rain terror on those who wronged you.


Kroužky na Gymnáziu

21. března 2009 v 17:52 | Ajumi Akemi Amane |  PRO VÁS

Kroužky na Gymnáziu Friedricha Schillera


Název kroužkuTřídyVyučujícíMísto a čas
Anglická konverzace7 - 8pani Jechovápondělí 9./10. hod.
Anglický debating8 - 12pani Heinestředa 8. hod.
Biologické experimenty a péče
o akvárium
7 - 10pani P. Pfitznerstředa 8.,9. hod.(1x měsíčně)
Chemie pro všední den7 - 10pani M. Pfitznerstředa 8. hod.
Divadelní kroužek7 - 11pani Geppert
pani Wölper
pani Dutzky
pondělí 7./8. hod.,aula Seminarstraße

čtvrtek 7. hod.
Divadelní kroužek česko-německý7/3pani Czastkováčtvrtek 8./9. hod.
Fotografování5 - 11pani Scharfčtvrtek 7./8. hod.
Foto - Video7 - 12pan Schwabpondělí 7. hod.
Indiánský jazyk Lakota9 - 11pani Zeligmannstředa 7. hod.
Konverzace v českém jazyce6 - 10....středa 6. hod.
Kreativní dílna5 - 8pani Viebigúterý 7./8. hod., Goethe-MS, třída 17
Kreativní dílna8pani Geppertčtvrtek 7./8. hod. internát
Kreativní hry5 - 6pani Streitčtvrtek 8. hod.
Kroužek češtiny5pani Kucerovástředa 17.15 - 18.00 hod.
Latina7pani Hauptstředa 8.,9. hod.
pátek 7. hod.
Latina8pani Hauptúterý 8.,9. hod.
pátek 7. hod.
Pěvecký sbor5 - 12pani Arltstředa 8. hod., třída 29
Podpora nadaných fyziků6 - 9pan Schwabpondělí 8. hod.
Podpora nadaných matematiků5 - 6pani Bernhardtstředa 8. hod.
Podpora nadaných matematiků7 - 10pani Lachmann...
Ruština6 - 10pani Jäkelpondělí 7. hod.
Školní kronika6 - 10pani Geppertstředa 7. hod.
Španělština8 - 12pani Prangstředa 8. nebo 9. hod.úterý 7. hod.
Taneční kroužek Line Dance5 - 7pani Genscherstředa 7. hod.
Taneční nebo čtenářský kroužek6 - 10pani Düring
pani Förster
dle domluvy
Tenisový kroužek5 - 10pan Schietzoldstředa 14.15-15.00 hod., tělocvična Seminarstraße
Volejbal7 - 8....středa 7. hod., tělocvična Fortschritt
Zůstaň fit v novém školním roce (sportovní mix relaxace, badminton)5 - 8pani Schiebelpondělí 8. hod.



blog je pozastaven,probiha rekonstrukce

12. března 2009 v 13:11 | Ajumi Akemi Amane |  PRO VÁS
POZOR! probíhá rekonkstrukce blogu
POZOR! blog je dočasně pozastaven
POZOR!

od Akemi-chan

10. března 2009 v 6:36 | Ajumi Akemi Amane



poradite?

7. března 2009 v 16:58 | Ajumi Akemi Amane |  PRO VÁS
budu si na narozky kupovat new mobil,ale neewm jakej poradite?

Celá já

5. března 2009 v 17:59 | Ajumi Akemi Amane


co říkáte?Podoba se nezapře,ne?

PROSÍM NEDÍVEJ SE!

5. března 2009 v 7:39 | Ajumi Akemi Amane |  PRO VÁS

VARUJI TĚ!!! Nedívej se dolů!!

.

..

...

..

.

↓↓↓ (pokračování)



diplomel for my

3. března 2009 v 19:26 | Ajumi Akemi Amane

1:PŘIHLÁŠKA

2. března 2009 v 20:57 | Ajumi Akemi Amane

1:PŘIHLÁŠKA-Yuki


Jmeno: ty víš =)
jak by ses chtela jmenovat: Yuki Kumiko


jak bys vypadala jako ANIME: černý vlasy (dlouuuuuuhy) fialovy oci, a kosa (pač sem hidanova segra)



co chybi na mem blogu: nic xD
co se ti na mim blogu libi nejvic: všechno
tve nej SB: nwm....
v ktere moji rubrice se nejvic chlames: jak kdy
umis kreslit?: mno..................
co si o me myslis? supr kams, je stebou sranda a chlames se jak krecek xDDDDDDD

a tu je diplom:


kenichiho fan club

1. března 2009 v 12:59 | anna
Přihláška:
1. Přezdívka
2. Blog
3. Ano, Váš názor na Kenichiho ... ;)
Pravidla (Nebude jich mnoho, ale přece jen něco;) :

1. Každý bude chránit Kenichiho jméno vlastním tělem ... XD
2. Zavazujete se k tomu, že minimálně jednou týdně sníte nějakou sladkost;)

Toť asi všechno, dále k tomu patří takové to rozplívání, srdeční kolapsy a poslintané klávesnice ... Doufáme, že si rozumíme ... ;)
Zdroj:www.anime---manga.blog.cz

Jak být L ?? XD

1. března 2009 v 11:55 | Ajumi Akemi Amane |  DEATH NOTE


Následující článek vám pomůže udělat ze sebe stejnou kreaturku, jako je L. Chce to jen přečíst si návod a trochu snahy. ^_^
OČI
V prvním kroku si vysvětlíme, co udělat s očima, které jsou jedním z jeho hlavních rysů. Pokud vypadáte JEN unaveně, v žádném případě to NESTAČÍ!
Podívejte se na první obrázek. L se na něm tváří docela pěkně, ale co je na těch očích špatného? Jen se chvíli soustřeďte... ano, nemá žádné kruhy pod očima a navíc vypadá, že ví něco, co ostatní ani netuší. Takhle je to ŠPATNĚ! Jediný způsob, jak si udělat stejné oči, jako má L je zůstat aspoň dvě noci vzhůru, vypít pět litrů kávy a uvažovat nad věcmi, které by normální lidi nikdy nenapadly. Zaměřme se tedy na druhý obrázek. V téhle přechodné fázi už jsou pytlíky pod očima docela hezké, ale stále tomu něco chybí. Nepotřebujete totiž jen KRUHY, potřebujete i správný VÝRAZ!
Třetímu obrázku už není co vytknout. L na něm má nejen úžasné kruhy pod očima, ale také pitomý výraz. Tyhle oči nedávají najevo žádné emoce, zdají se nepozorné a ztracené. Teď nepřítel nikdy nepozná, co si ve skutečnosti myslíte a vy máte navrch. Přesně tohle z vás udělá nejlepšího detektiva na světě!
VLASY
Další věc, podle které L neomylně definujete. Je to trochu složitější, takže následující postup si rozdělíme do tří kroků.
KROK 1: Nejdřív si musíte zajít do kadeřníka, aby vám udělal hezký, nerovnoměrný, vrstvený sestřih. Na konci by to mělo vypadat zhruba tak, že budete mít vlasy dlouhé na krk a levá strana musí být delší než pravá. Tenhle krok je obvykle trošku trapný, protože kadeřník většinou nepochopí, co po něm vlastně chcete. V tom případě mu ukažte obrázek L ze kapitoly 11. Pokud se vám vysměje, běžte k jinému, protože tenhle evidentně nemá žádný smysl pro cit a navíc je to debil.
Pokud nemáte ebenově černé vlasy, kupte si barvu a udělejte si přeliv. Vlasy si nabarvěte doma, protože u kadeřníka za to zaplatíte nekřesťanské peníze a barva stejně většinou nevydrží déle než měsíc.
Lidé s kudrnatými vlasy si pochopitelně musí vlasy narovnat, protože v následujícím kroku si budeme vlasy gelovat do špiček a s kudrnatými to jde špatně.
KROK 2: ROZCUCHANÝ! Přesně tohle je "look", po kterém jdete. Jasně, budete si muset vlasy několik hodin fénovat do špiček, ale v žádném případě to nesmí vypadat, že to byl úmysl! V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ! Musíte budit dojem, že jste právě vstali z postele, hodili na sebe první hadry, které jste našli na podlaze a běželi na autobus.
TIP: rozmetejte prameny do několika směrů. Na levé straně by mělo být vlasů více než na pravé, takže většinu z nich nasměrujte nalevo. Nelekejte se, pokud budete muset použít kanistr extra silného tužidla, tři tuby laku na vlasy a krém pro zvýšení objemu.
KROK 3: Nakonec účes ještě zafixujte gelem. Na vršku hlavy vlasy načechrejte, aby více trčely. Několik pramenů si naaranžujte do očí a jste hotovi!
OBLEČENÍ A DOPLŇKY
L nosí levné, pohodlné a jednoduché oblečení.
KROK 1: Všechno vaše oblečení musí být jednoduché (zapomeňte na kalhoty s 10 miliony kapsami, ve kterých si odnesete celý dům) a pytlovité. Základní garderoba obsahuje obyčejné bílé triko a pytlovité modré džíny. Tyhle věci seženete v second-handu na rohu vaší ulice. Pokud si ale potrpíte na kvalitu a design, nic vám nebrání jít a koupit si obyčejné modré džíny za deset tisíc.
KROK 2: Žádné doplňky. A to včetně bot a ponožek. Ve starých dobrých časech jste taky žádné boty nenosili a L tomu zůstal věrný. Boty nejsou nezbytné, proto je nemusíte nosit, zvláště v bytě. Pokud to jinak nejde, třeba když je na ulici moc kamenů nebo rozbité sklo, pak si můžete obout nějaké kecky, ale zákaz ponožek stále platí! Ponožky jsou zlo!
ZÁKLADNÍ ČINNOSTI
JAK SEDĚT
Způsob sezení je další věc, kterou se L odlišuje od normálních lidských bytostí. Dejte nohy před sebe, přitiskněte chodidla k zemi a zvedněte nohy tak, aby se vám kolena dotýkala brady. Jednoduché, že? Možná si teď myslíte, že v této poloze jsou ostatní činnosti, jako telefonování, mluvení nebo předklon, neuskutečnitelné, ale tak to není! Jak vidíte na Příkladě 2, předklonit se můžete úplně jednoduše a sice tak, že dáte kolena od sebe a TA-DÁ, jste předkloněni a základní pozice je zachována.
Pokud se stane, že sedíte na zemi, je dovoleno sedět se zkříženýma nohama, ale chodidla musí být na kolenou. Tohle je perfektní meditační poloha, L tak sedává, když nad něčím přemýšlí. V téhle poloze vás budou napadat ty nejlepší způsoby, jak odhalit Kiru.
JAK STÁT/CHODIT
Ačkoliv to není zrovna obvyklé, L se občas postaví a někam jde. Způsob, jakým to provádí, je rovněž relativně jednoduchý. Všechno, co musíte udělat, je krčit kolena a nahrbit záda, někdy také pomůže svěšená hlava. Je to výhodné pro lidi, kteří jsou, stejně jako L, hodně vysocí, díky tomu jsou na stejné úrovni jako jejich oběti. Takže když chodíte, nezapomeňte se hrbit a vypadat poněkud ospale. Když mluvíte s lidmi, jako na Příkladě 3, důvěrně se k nim nakloňte, hodně se přibližte k jejich obličeji a mluvte. Předtím se samozřejmě ujistěte, že máte svěží dech.
JAK BRÁT TELEFONY
Brát telefony je umění, na které potřebujete maturitu a L je toho živým důkazem. Samozřejmě to záleží na druhu telefonu, který zrovna zvedáte. Pokud je to obyčejná pevná linka, vezměte sluchátko za horní část do dvou prstů, jako byste se ho báli. Mobilní telefon berte za anténku, pokud vás mobil anténu nemá, je třeba změnit značku. Když máte telefon v ruce, musíte ho držet maximálně třemi prsty a sice tak, že ukazováček a malíček z toho vynecháte. Když si telefon přikládáte k uchu, nejdřív ho chvilku držte v určité vzdálenosti od ucha a až potom přiložte.
OSTATNÍ ČINNOSTI
JAK SI ČÍST KNÍŽKU
Knížku si držte kousek před očima stejným způsobem jako telefon - tedy třemi prsty. Když chcete otočit na další stránku, jeden z prstů zasuňte pod stránku a rychle otočte. Jednoduché, že? Knížky čtěte na lavičce v parku, budete na to mít klid a navíc si nezkazíte oči.
JAK JÍST/PÍT
Poslední věc, kterou si vysvětlíme je, jak se stravovat. I tady platí maximálně-tříprstá zásada, se kterou jsme se seznámili již v kapitole "Jak brát telefony". Čajový šálek držte ve dvou prstech, přiložte si ho těsně před obličej, jak ukazujeme v Příkladě 2, a napijte se. Rovněž na vidličku vám dva prsty stačí. A hlavně nezapomeňte dodržovat správnou pozici při sezení!
Na závěr je třeba podotknout, že i když se vám to může zdát složité, ve skutečnosti tomu tak není! Jen musíte mít trochu vůle, výdrže a snahy! Stačí jen chvíli trénovat a na všechno si zvyknete! Utřiďte si své priority - je pro vás důležitější pohodlnost nebo pár dnů snahy a v závěru být stejný frajer, jako je L?